slider

 

Benedikt z Nursie byl jedním z mnoha mnichů, kteří v 5. století utvářeli komunitní život. Jeho vize mnišského života v komunitě je zachycena v řeholi, kterou sepsal kolem roku 529 v klášteře na Monte Cassino. Řehole Benediktova (Regula Benedicti - RB) byla jednou z mnoha řeholí, které tehdy existovaly a další ještě vznikaly. Její univerzálnost a smysl pro umírněnost způsobily, že se v pozdějších desetiletích rozšířila po celé Itálii. V dalších staletích se Benediktova řehole dostává prostřednictvím misijní činnosti benediktinů do západní Evropy a ovlivňuje i život společnosti v takové míře, že se v 9. století postupně stává jedinou závaznou řeholí v klášterech západní Evropy. Současně s mužskými kláštery vznikají i ženské, např. Nonnberg v Salzburgu, který byl založen v roce 713 a je nejstarším klášterem benediktinek v německy mluvících zemích. V 10. století se benediktinská spiritualita dostává i do východní Evropy.

 

Obnova a nový rozkvět života benediktinů je spojen s reformou církve v 10. století, na které se podílely především kláštery spojené s opatstvím Cluny (Francie). Reforma však vede i ke vzniku nových forem mnišského života řídících se Benediktovou řeholí, z kterých se vyvinul řád cisterciáků a kamaldulských mnichů. Teprve po tomto rozdělení se začíná nazývat onen původní proud mnichů řádem sv. Benedikta (Ordo Sancti Benedicti, zkratka OSB). Dochází k dalšímu zakládání klášterů mužských i ženských, např. v Německu opatství Rupertsberg u Bingen a Eibingen (sv. Hildegarda) a další.

 

Těžké období prožívají benediktinské kláštery zvláště v době osvícenství koncem 18. století, kdy je velké množství komunit zrušeno. Někteří benediktini odcházejí do Ameriky, kde zakládájí nové kláštery a věnují se tam misionářské činnosti.

 

Od počátku 19. století dochází opět k četnému zakládání benediktinských klášterů v Evropě. Hlavními centry obnovy jsou francouzské opatství Solesmes a německé opatství Beuron. Obnova spočívala v návratu k samotným pramenům benediktinství, tedy k liturgii, ke studiu Písma sv., k chorálovému zpěvu, ale i k vědecké práci, ke studiu církevních otců a k umělecké tvorbě.

 

BENEDIKTINSTVÍ V ČECHÁCH

 

V souvislosti se zřizováním biskupství v Čechách se Mlada Přemyslovna vydala do Říma, kde vstoupila k benediktinkám. Kolem roku 973 se vrátila s několika sestrami zpět do Prahy, kde zakládá první klášter v dějinách českých zemí vůbec a stává se jeho představenou. Tento klášter sv. Jiří na Pražském Hradě se stal brzy významným střediskem vzdělanosti a kultury. První mužský benediktinský klášter byl založen sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II roku 993 v Praze na Břevnově (www). V následujících staletích vznikají nová opatství nebo převorství, k těm nejvýznamnějším patřil klášter sv. Prokopa na Sázavě, Rajhrad (www), Třebíč, Kladruby, Emauzy (www), Broumov a další. 

 

Ženských klášterů bylo v Čechách poněkud méně. V roce 1164 bylo královnou Judith založeno opatství sv. Jana Křtitele v Teplicích. Ve 14. století vznikly další dva kláštery: opatství sv. Ducha na Starém Městě Pražském a klášter Dětství Páně v Pustiměři u Vyškova. Opatství Sv. Ducha a sv. Jana Křtitele byla zničena r. 1420 husity, klášter v Pustiměři zanikl v roce 1588.

 

Nejdelší historii a největší význam však mělo opatství sv. Jiří v Praze na Hradčanech. Pravděpodobně právě zde byly pořízeny první překlady Písma sv. do češtiny. Klášter sv. Jiří byl zrušen dekretem císaře Josefa II. dne 20.3. 1782.

 

Po více než 100 letech v Čechách znovu ožívá ženská větev řádu. Na žádost německé Beuronské benediktinské Kongregace zakládá v roce 1888 opatství Nonnberg (Salzburg) (www) nový klášter benediktinek v Praze na Smíchově (www). Toto opatství sv. Gabriela se během několika let rychle rozrostlo, takže už v roce 1904 bylo několik sester vysláno obnovit život v opatství sv. Hildegardy v Eibingen v Německu (www). Po vzniku Československé republiky v roce 1918 nebyla příliš příznivá situace pro komunitu, kterou tvořily převážně sestry německé národnosti. Celá komunita proto přesídlila do rakouského Bertholdsteinu (www, www), kde žije dodnes.

 

Od roku 1919 neexistoval v Čechách žádný klášter benediktinek, vždy však žilo několik sester českého původu na různých místech v zahraničí. K obnovení ženské větve řádu v Čechách došlo v roce 2007, kdy benediktinky mnichovské Komunity Venio založily svůj první klášter v zahraničí - náš klášter v Praze na Bílé Hoře.