slider


"Žil jeden muž, který vedl svatý život, benediktus byl
- to znamená Bohem požehnaný -
a Benediktus bylo také jeho jméno".

benedikt1Těmito slovy začíná Druhá kniha dialogů sv. Řehoře (540-604, od 590 papež). Je to nejvýznamnějším a prakticky jediný zdroj informací o životě sv. Benedikta (asi 480-560). Následující řádky stručně shrnují nejdůležitější úseky Benediktova života, jak je nalézáme Dialozích, které ale v žádném případě neměly být historickou zprávou nebo snad jednou se "svatých legend". Vřele doporučujeme tuto knihu všem, kteří se chtějí dozvědět něco víc o cestě člověka k Bohu, kterou je duchovní život. Je dostupná zatím pouze ve slovenštině, polštině, němčině... české vydání se ale má snad brzo objevit. Citáty uvedené v textu jsou překlad z němčiny.

 

 "Od dětství měl srdce zralého člověka" píše sv. Řehoř. Jeho otec, zámožný občan města Nursie, ho vysílá na studia do Říma, když ale Benedikt pochopil, že život v prostředí napůl pohanského Říma by mohl být pro jeho duchovní život katastrofou, zříká se kariéry a"vědomě nevědomý, moudře nevzdělaný"  odchází hledat samotu s přáním "líbit se jedině Bohu". Doprovází ho jen jeho pěstounka. Usazují se v městečku Affile. Benedikt zde vykoná svůj první zázrak a tím vzbuzuje úctu a obdiv svého okolí. Proto tajně opouští městečko i pěstounku, nachází jeskyni v Subiaku asi 75 km od Říma a tam tráví tři roky v naprosté samotě, pouze jistý mnich Roman z nedalekého kláštera mu přináší chléb.

 

Po třech letech nečekaně - na pokyn Pána - vyhledá Benedikta  v době Velikonoc jeden kněz, aby spolu s ním modlitbou, duchovním rozhovorem i slavnostním pokrmem oslavil svátek Zmrtvýchvstání. V té době nacházejí Benedikta také pastýři a další lidé z okolí. On jim ukazuje cestu k Bohu, a oni na oplátku přináší potřebné prostředky k životu. Přichází i mniši z jednoho kláštera (podle tradice klášter Vicovaro) s prosbou, aby se postavil do čela jejich společenství, protože jejich opat právě umřel. Benedikt po dlouhém zdráhání souhlasí, ale brzy se ukazuje, že očekávání Benedikta a očekávání mnichů se podstatně rozcházejí. Benedikt se marně snaží přimět je, aby se vrátili na cesty Evangelia a mniši neochotní změnit svůj starý způsob života se rozhodují Benedikta otrávit. Jejich záměr však vyjde najevo ve chvíli, kdy Benedikt pronáší požehnání nad  pohárem s otráveným vínem a ten se tříští na střepy. Bez hněvu a s modlitbou opouští toto společenství a vrací se do milované samoty, aby tam přebýval "sám se sebou" - sám s Bohem.

 

Zakrátko se kolem Benedikta začínají shromažďovat žáci. Zakládá v okolí Subiaka 12 klášterů po 12 mniších, ustanovuje v nich opata a sám žije s několika žáky a je duchovním otcem všech společenství. Mnohé římské rodiny mu svěřují své syny na vychování, nejznámějšími z těchto jeho žáků jsou Maur a Placid.

 

Pokojný život v Subiaku však časem narušuje závist kněze Florencia, který svými intrikami proti Benediktovi začíná ohrožovat zdravý život a rozvoj komunit. Benedikt se rozhoduje řešit vyhrocenou situaci odchodem. Se skupinkou mnichů opouští Subiako a buduje na troskách bývalého pohanského chrámu klášter, který dnes známe jako Monte Cassino. Tam tráví zbytek svého života v kontemplaci, péči o společenství mnichů i lid z okolí, který v klášteře nachází podporu ve všemožných lidských nouzích a potřebách. Tam píše svou Řeholi pro mnichy - "skromnou Řeholi pro začátečníky" (RB 73,8), která nejlépe vypovídá o tom, kým Benedikt byl, neboť "svatý muž nemohl žít jinak, než sám učil".

 

Život sv. Benedikta v knize Dialogů je protkán nejrůznějšími zázraky. Většina z nich má svůj vzor v některé události popsané Písmem svatým, např. chůze po vodě sv. Petra, vyvedení vody ze skály Mojžíšem... Sv. Benedikt byl mužem hluboké víry, sv. Řehoř říká: "byl naplněn duchem všech spravedlivých", byl jeho nástrojem. Stejně jako slova, tak i jeho činy jsou pevně zakotveny v modlitbě a dokazují v co - nebo snad lépe: v koho - věřil.

 

Benedikt umírá v den, který sám předpověděl, s rukama vztaženýma k modlitbě, podpíraný svými mnichy. Je pohřben v kapli sv. Jana Křtitele na Monte Casino, ale už sv. Řehoř poznamenává, že jeho smrtí nekončí dílo započaté jeho životem. Důvodem k tomuto tvrzení mohou být stovky klášterů a tisíce následovníků, kteří díky sv. Benediktovi naplnili svůj život hledáním Boha a jeho oslavou. 

 

Sv. Benedikt je většinou zobrazován jako opat (s opatskou berlou a křížem) nebo mnich v benediktinském hábitě s kalichem (často prasklým), ze kterého vylézá had, s knihou Řehole, příp. krkavcem držícím v zobáku chléb. Dalším motivem bývají vize sv. Benedikta, smrt sv. Benedikta, nebo mladý Benedikt klečící v modlitbě před obrazem Panny Marie (tzv. Madonna Benedictina, tento obraz je např. na bočním oltáři v bazilice sv. Markéty v Praze na Břevnově).