Hlavní jižní portál 
BÍLÁ HORA

Název "bílá" se vztahuje nejspíš na barvu horniny tvořící pahorek (381 m) na západním okraji Prahy, který se po třech stranách prudce svažuje, zatímco čtvrtá strana tvoří pozvolný přístup k Pražskému Hradu ležícímu asi půl hodiny pěší chůze východně.
Na Bílou Horu se dostanete z centra tramvají č. 22 a 25, nemůžete přejet, je to konečná.
 
 Hlavní oltář s kopií tzv. Strakonického obrazu
 Pohled na západ
 Fara - pohled z nádvoří
Ambity s rohovou kaplí
Zde proběhla 8. listopadu 1620 závěrečná fáze první velké bitvy třicetileté války, jejíž politické i vojenské dopady poznamenaly na dlouhou dobu české země i celou Evropu. Fridrich Falcký - protestantský "zimní král" - opustil spěšně Prahu a katolická Liga slavila vítězství dosažené "za pomoci Matky Boží". Malý pozdně gotický obraz Narození Krista pocházející ze Strakonic, kterým podle legendy karmelitán Dominik à Jesu Maria žehnal vojsku Ligy, dostal jméno "Maria Victoria - Marie Vítězná".
Na místě bitvy byla brzo vystavěna malá kaple zasvěcená sv. Václavu. V roce 1628 se řád servitů pokusil založit zde klášter, což ale nebylo možné kvůli nedostatku vody. K tomu byla Bílá Hora vždy přístupovou cestou pro nepřátelská vojska táhnoucí ze západu a tedy místem strategicky důležitým, ale pro své obyvatele zároveň nebezpečným. Počátkem 18. století, které přineslo nevídané oživení mariánského kultu v Čechách, začal bavorský zedník Michael Hagen se stavbou objektu, který dnes obdivujeme jako dílo řemeslníků a měšťanů - šlechta ani žádné z řeholních společenství neměli na stavbě větší podíl. Nejprve byla roku 1704 vybudována kaple, 1708 následovaly ambity a dům pro kněze, dále rohové kaple, brány... Ambity a impozantní kopuli kaple navrhl pravděpodobně Giovanni Santini, na malbě kopulí se podíleli známí umělci C. D. Asam, J. A. Schöpf a W. L. Reiner. Další pracovali na výzdobě kaple a ambitů, ve kterých můžeme vidět v Čechách nejobsáhlejší sbírku zobrazení mariánských milostných obrazů, dnes bohužel již z větší části ve velmi špatném stavu. Stavitelské a jiné práce probíhaly až do roku 1730. V roce 1785 bylo také toto poutní místo zrušeno dekretem Josefa II. Roku 1827 přešel poutní komplex do vlastnictví břevnovských benediktinů, kteří vykonávají duchovní správu i v současné době.

Hranice barokního areálu tvoří obdélníkový ambit se čtyřmi rohovými kaplemi a třemi přístupovými branami - severní, jižní a východní. Na západní straně přiléhá k ambitům dům pro kněze - fara, která se má stát v nejbližší době naším novým domovem. K objektu patří ještě přilehlá zahrada a bývalý dům pro poutníky, který je v dezolátním stavu. Uprostřed obdélníkového nádvoří stojí kostelík s křížovým půdorysem zasvěcený Panně Marii Vítězné. V něm je na hlavním oltáři  umístěna kopie tzv. Strakonického obrazu pořízená v roce 1708 při příležitosti vysvěcení kaple.
Areál poutního místa je s výjimkou času bohoslužeb zatím zavřený. Na případné prohlídce je nutné se domluvit předem v břevnovském klášteře.

(podle Johanny Herzogenberg a dalších)

Pokud se chcete o Bílé Hoře dozvědět více, doporučujeme Vám www.
Zajímavosti
Menu
 Památka na válku
Fara - pohled od zahrady
 Sv. Benedikt
Pohled z ambitů na východní část kaple.  Hlavní kopule
 Jižní amblit