|
|
dr. Jacek Socha - BETLÉMSKÁ PERSPEKTIVA |
 |
Jako mladý chlapec prožil Pablo Picasso zvláštní zkušenost. Jednoho dne propukl v městečku, ve kterém vyrostl, velký požár. Mnoho lidí ovládl strach, panika a nepokoj. Malý Pablo se na to všechno díval schovaný v objetí svého otce. U otce se cítil v bezpečí, mimo vnějšího ohrožení. O mnoho let později, již jako dospělý člověk, vzpomínal na tuto událost jako na důležitou skutečnost v procesu formace jeho osobnosti. Někteří umělečtí kritici tvrdí, že Picasso maloval z tehdejší dětské perspektivy. V jeho obrazech si všímáme, že se dívá na svět plný rámusu, vřavy a nepořádku, ale z bezpečného místa. |
|
K Vánocům se můžeme stavět různě. Přemýšlím nad tím, co se děje v srdci dítěte, stojícím před jesličkami. Možná se v něm utváří ona piccasovská perspektiva. Právě jesličky ve farním kostele, které jsou občas více či méně uměleckým dílem, jsou možná příčinou zažehnutí pocitu bezpečí, tepla a důvěry. Ježíš přicházející do neútulného prostředí chléva přináší pokoj a smír. Tento pokoj nacházíme v proroctví Izajáše – o malém Dítěti, Knížeti pokoje, Bohu celého světa, který klidně leží na seně, v blízkosti milující matky a starostlivého pěstouna. Jsou zde modlící se pastýři, klanějící se mudrci a zvířata. To vše nacházíme v betlémských jesličkách. Jak píše Roland Rolheiser, pro dětskou mysl jsou vánoční jesličky nebem v reálném čase. Když dítě tímto způsobem vidí a prožívá skutečnost jesliček, odchází od nich s mystickým pohledem a srdcem. Alespoň nějaké oči se dívájí na svět z betlémské – plné pokoje a bezpečí – perspektivy a vidí, že vlastně chudý a pokorný Bůh je vládcem celé země. Betlémská zkušenost není dostupná pouze dětem. Může být v každém člověku. Jsou lidé, kteří se už jako dospělí dokážou dívat na svět z perspektivy betlémských jesliček. Neničí je vnější neklid a vřava, co víc, oni od nich neutíkají. Dokážou být plni pokoje uprostřed životních bouří, a nemá to nic společného s apatií a lhostejností. Sv. Bonaventura říkal, že člověk dostal od Boha trojí zrak: jsou to oči tělesné, kterými vidíme věci, oči mysli, které mají schopnost formulovat myšlenky, oči duše, čili schopnost vidět, cítit a rozumět věci Boží. Vánoce, to je nadevše výzva používat onen třetí „zrak“, oči duše. Jak to udělat? Existuje mnoho způsobů. Lidé, kteří byli v betlémské jeskyni, adorovali. A to je jejich malá nápověda pro nás. Z adorace se rodí betlémská perspektiva. |
| O autorovi: Jacek Socha - * 1969 v Gdańsku. Studium v kněžském semináři a kněžské svěcení 1994 v Gdańsku. V r. 2000 doktorát z Morální teologie. V současné době přednáší mor. teologii v Semináři a Teologickém institutu v Gdańsku a ve vzdělávacím středisku GAKT v Gdyni. Více najdete zde. Polskou verzi článku najdete zde. |
| Zamyšlení | Menu |