dr. Jacek Socha - BETLÉMSKÝ PŘÍSLIB (adventně-vánoční zamyšlení)

Dnes se můžeme stále více pohoršovat nad tím, jaký se z Vánoc dělá obchod a prostředek komerce. Můžeme se možná také stát cynickými s ohledem na fakt, že z této náboženské události nezůstává pro dnešní lidi takřka již nic dostupného. Situace, ve které se dnešní Vánoce nacházejí, je těžká. Měla by nás ale zmobilizovat k tomu, abychom byli více bdělýni. Jinak totiž můžeme ztratit onen příslib, který s sebou Vánoce přinášejí.

Co je tím příslibem Vánoc? V liturgii adventní doby opakovaně slyšíme přísliby, jak bude svět vypadat až přijde Mesiáš. Tzto přísliby pocházejí židovských proroctví, hlavně z knihy proroka Izajáše akazují na to, že příchod Mesiáše změní „tvář země“. Můžeme tam najít univerzální příslib pokoje - lev bude žít s jehnětem -, zavládne smíření, odpuštění, láska mezi nepřáteli, spravedlnost, rány budou uzdraveny, hladoví nasyceni. Bůh setře z očí každou slzu. Vánoční jesličky se stanou obrazem pokoje a koleda „Tichá noc“ nám o atmosféře toho času říká více než  dost. Víme však, že náš svět má daleko k pokoji. Během celého roku není dne, abychom nebyli zaplavováni informacemi o násilí, válkách... Na tomto světě neprožíváme opravdovou tichou noc. Existuje naopak neustálé nebezpečí teroristických útoků, násilí na ulicích, lidé zabíjející ve jménu „Boha“. Existuje propast mezi bohatými a chudými, desítky milionů lidí umírají hladem, další umírají na rakovinu, AIDS a jiné nemoci. Na každém kontinentu, v každém domě můžeme nalézt někoho, komu se děje křivda. Vánoce tedy spíše vypadají jako nesplněný příslib, než naplněná skutečnost. „Temná stránka“ života Země je také jejím plným obrazem. Velká většina lidí je ovšem věrná dobru a jsou to lidé velmi šlechetní. Také velká většina se každý den obrací v modlitbě k Bohu. Věřících je stále více než nevěřících a dobrých více než lajdáků, svatých je více než podlých. A ať tomu věříme nebo ne, na této planetě můžeme najít více dobra než zla. Nemůžeme tedy říci, že je vše přesycené zlem, válkami a agresivitou. Jak to tedy je? Máme právo zpívat „Tichá noc“? Jsou Vánoce opravdu pro nás oním příslibem? Zpívat „Tichou noc“ se stejným úžasem, s jakým se Ježíšovi přišli poklonit pastýři, kterým o této události vyprávěli andělé... O to ve své podstatě jde v křesťanském prožívání Vánoc. Příslib Vánoc je pravdou a skutečností, které žádají, abychom je rozeznali. Prorok Izajáš popisuje, jak byl králi Achazovi předpovězen příchod Mesiáše. Bůh řekl vládci: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emmanuel, to je Bůh s námi.“ Pochopit tato slova, to znamená opravdu slavit Vánoce bez zlehčování Božího příslibu, a stejně tak bez přehlížení zla a utrpení ve světě. Vánoce jsou pozváním k oslavě, ačkoli sami zakoušíme utrpení. Ježíšovo narození znamená, že Bůh je s námi. Jeho narození neznamená a nepřináší okamžitou radost, a stejně tak ani okamžitou spravedlnost. O Vánocích nepřichází Mesiáš jako velký hrdina, který odstraní ze země vše, co je špatné. Bůh posílá bezbranné Dítě ležící na seně, které potřebuje pomoc, potřebuje nakrmit, přebalit… Mocí Dítěte je Boží moudrost. Dítě nelikviduje na konci filmu bandity jako Sylvestr Stalone nebo James Bond, ale  nabízí proměnu srdce lidí svou něžnou přítomností. Vánoce neodstraňují ze světa zlo způsobem vojenské intervence – i nadále budou lidé věřící i nevěřící, budou nás dále sužovat nemoci, nesplněné sliby, samota, chladná srdce … Vánoce nepřinášejí příslib nastolení nebe na zemi, ale přinášejí přítomnost Boha mezi lidmi. Boží přítomnost není ukázkou síly, ale přítomností, která zachraňuje. Když člověk zakouší, že Bůh je s ním, tehdy se v něm může zrodit schopnost k překonávání sobectví, zahořklosti, závisti. Člověk už netrpí sám. Když se člověk o této pravdě přesvědčí, tehdy se může postavit čelem tomu, co je těžké a bolestné. Kardinál Avery Dulles kdysi řekl: „Vtělení nezajišťuje žebřík, po kterém může člověk utéci od těžkostí života do nebeských výšin. Vtělení nás spíše uschopňuje k tomu, abychom se ponořili do srdce planety Země proto, abychom v ní odkryli božskost.“

O autorovi: Jacek Socha - * 1969 v Gdańsku. Studium v kněžském semináři a kněžské svěcení 1994 v Gdańsku. V r. 2000 doktorát z Morální teologie. V současné době přednáší mor. teologii v Semináři a Teologickém institutu v Gdańsku a ve vzdělávacím středisku GAKT v Gdyni. Více na o autorovi zde. Polskou verzi článku najdete zde.

Zamyšlení

Menu