|
|
sr. Jana Mlada OSB - HLEDÁNÍ BOHA |
 |
V 58 kapitole své řehole sv. Benedikt jako první z požadavků na nově příchozího do kláštera zmiňuje hledání Boha. Doslovně je tam napsáno: „Novicům ať je přidělen takový starší bratr, který umí získávat duše, a ten se o ně velmi pečlivě stará. Ať bedlivě zkoumá, zda novic opravdu hledá Boha a zda je horlivý ve službě Boží, v poslušnosti i v snášení příkoří. Dopředu se novici řekne o všech těžkostech a nesnázích, kterými vede cesta k Bohu.“ (RB 58, 6 – 8)[1] |
Původně jsem se chtěla zamyslet pouze nad úryvkem: „Ať bedlivě zkoumá, zda novic opravdu hledá Boha.“ Když jsem se však zamyslela nad kontextem, chci hovořit i o předchozím a následujícím verši. Když někdo nově příchozí do kláštera – ale podobně je to asi na začátku každé cesty – myslí si, že ty největší překážky jsou za ním. Benedikt však říká, ať se „novici řekne o všech těžkostech a nesnázích, kterými vede cesta k Bohu.“ Zda někdo opravdu hledá Boha, poznáme podle toho, jak se zachová při prvních těžkostech, se kterými se na cestě hledání setká. Velmi se mi líbí tvrzení, že Bůh je stále stejný a přece stále nový. On je TAJEMSTVÍM, na jehož poznávání máme celý život. Každý z nás má nějakou svou představu o Bohu... a s naším hledáním Boha se pojí otázka, zda jsme ochotni nechat se Jím neustále zaskakovat, překvapovat, objevovat Jeho pravou tvář. Vždyť ani my nejsme stále stejní. Dnes nejsem stejný člověk jako včera a přitom jsem to stále já. Bůh je živá osoba a jak říká M. D. Molinié: „Osoba je neco živého, tedy nevypočitatelného. Večer nemůžete tušit, co po vás bude chtít ráno.“[2] „Vezměte si Abrahámovu oběť. Bůh si zde protiřečí: Chce, aby mu Abrahám obětoval to, čím mu sám naplnil své zaslíbení. Neočekává od něho ani hrdinství ani rezignaci, ale víru.“[3] Jsem přesvědčena, že stejně to myslí i sv. Benedikt. Pokud hledáme Boha opravdově a s vírou, budeme schopni, ochotni a připraveni pokračovat po cestě hledání Boha den za dnem, krok za krokem. K tomu nám na cestě Benedikt staví průvodce, který nám má pomoci v pravém hledání. Jestliže v rozhovoru s ním dokážu být otevřená, může mne svou radou nasměrovat na mé další cestě, která je velkým dobrodružstvím. Tento člověk mi má pomoci hledat pravého Boha, nejít pouze za bludičkami, ale za pravým Sluncem. Já sama někdy nejsem schopna rozpoznat, že se vydávám za bludičkou, která mne svádí na scestí. V našem hledání máme někdy tendenci nacházet rychlá řešení, která nás ale k pravému cíli nedovedou. Spíše naopak. Musíme se obrnit trpělivostí jak se sebou, tak s Bohem. On má totiž trpělivost s námi a nejedná či nepožaduje po nás věci, do kterých jsme ještě nedorostli, ačkoli my si myslíme, že už jsme dostatečně velcí. Hledání Boha je tedy hledáním a přijmáním pravdy a skutečnosti o Něm, ale také o sobě samém. Máme na to celý život. Je to úkol, který může být dokončen teprve na věčnosti. A pokud nám někdo tvrdí, že už dál hledat nemusí, protože Boha už našel, má částečně pravdu, ale z větší části se mýlí. Možná objevil jeden aspekt Boha... Bůh mu dal „kousek“ sebe zakusit. Ale je to jen část, která jej měla nalákat a dát chuť k dalšímu hledání. A to hledání je nekonečné. Je to jako s kruhem. Představte si, že namaluji kruh. Ten znázornňuje to, co o Bohu vím. To, co je na vnější strane kruhu, je poznáním toho, co o Bohu nevím. Čím tedy toho o Bohu více vím, tím více zaouším, že o Něm vlastně nic nevím... Paradox! To nakolik jsem já ochotna hledat Boha, natolik se mi On dá poznat. On se nevnucuje. Dla mi svobodnou vůli a pokud řeknu, že nechci, bude mu to llíto, ale bude respektovat mé rozhodnutí. Kde tedy hledat Boha? Boha hledáme nejen na osobní a společné modlitbě. Hledáme a nalézáme jej také v našich bližních, v životě ve společenství, v práci i odpočinku. Na každém kroku se s Ním mohu setkat, pokud Ho opravdu budu hledat. [1] Regula benedicti - Řehole benediktova, vyd. Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, Praha 1998, str 135 [2] M. D. Molinié, Odvaha mít strach, Karmelitánské nakladatelství 2005, str. 31 [3] M. D. Molinié, Odvaha mít strach, Karmelitánské nakladatelství 2005, str. 89
| Zamyšlení | Menu |