sr. Anežka OSB - ŽALMY V BENEDIKTOVĚ ŘEHOLI

Sv. Benedikt žil v době, kdy žalmy byly jednou z nejdůležitějších forem modlitby mnišských komunit i poustevníků. Žalmy tvořily základní osnovu osobní i společné modlitby. I společný život v prvních klášterech se opírá o slova 133. žalmu: „Jaké dobro, jaké blaho, tam, kde bratři bydlí svorně.“ Kniha žalmů byla jádrem učení také pro církevní otce, v nich je obsažena v krátkosti celá Bible. Platilo, že kdo se pomodlí celý žaltář (150 žalmů), je to jakoby se „pomodlil“ celý Starý Zákon. Poslechněme si, co o žalmech říká sv.Ambrož, biskup žijící ve 4. století:

„Co je půvabnější než žalm? Krásně o tom mluví sám David, který říká: Chvalte Hospodina, protože žalm je dobrý. Ať zní našemu Bohu příjemné chválení (Žalm 147). A skutečně, v žalmech je všechno: děkovný chvalozpěv Božího lidu, Boží oslava, chvála lidu i hold všeho stvoření. V žalmech promlouvá celý svět i hlas církve, zní v nich jásavé vyznání víry i naprostá oddanost Boží moci, radost ze svobody, křik veselí. Žalm mírní hněv, brání neklidu, přináší úlevu ve smutku. Je ochráncem v noci, vůdcem a rádcem ve dne, je naším štítem ve strachu, svátečním hodem ve svatosti, je obrazem klidu a zárukou míru a svornosti – tak jako citara vytváří z rozdílných a nestejných hlasů jeden jediný souzvuk písně. Žalm rozeznívá počátek dne, žalmem zní i jeho konec.“

Je velmi pravděpodobné, že takto vnímal žalmy také sv. Benedikt, který žil asi o 100 let později a hodně čerpal ze spisů sv. Ambrože. Benedikt sám je tak říkajíc nasáknutý myšlenkami a jazykem žalmů, takže cituje žalmy ve své řeholi dokonce víc než Nový Zákon. Z citovaných SZ textů v řeholi zaujímají jen žalmy téměř 70 procent citátů. Kniha žalmů tedy tvořila jakousi základnu Benediktova duchovního života. Něco podobného Benedikt očekává i od svých mnichů, stará se o to, aby jeho mniši znali dobře žalmy a zamilovali si je. Toto přání poukazuje také na to, jak hluboce si Benedikt uvědomoval a bral vážně lidské potřeby. V jednotlivých žalmech člověk nachází sám sebe, objevuje, co je v něm krásné, dobré, vznešené – co se ho vnitřně dotýká a proměňuje, jak říká 8. žalm: „Co je člověk, Bože, že na něho myslíš a staráš se o něho?“ Ale v žalmech člověk zároveň zjišťuje, jak jsou jeho přání a sklony někdy zcela přízemní. Spolu se žalmistou se však může naučit všechno, co cítí v srdci, upřímně říct Bohu, mluvit s ním o své radosti, o důvěře v něho, o svých trápeních, zklamáních, bezmocnosti a očekáváních, ano, i o svém hněvu. Žalmy se tak stávají jakousi školou modlitby, ukazují, jak navázat velmi blízký, důvěrný vztah s Bohem, přitom člověk může být před Bohem plně sebou i s tím vším, co právě prožívá. Sv. Atanáš říká, že v žalmech je obsažen celý lidský život, všechny vnitřní postoje, hnutí i myšlenky. Snad v této souvislosti stojí za zmínku, že první slova, která říká bratr ve chvíli, kdy složí své sliby, jsou pravě slova žalmu: „Přijmi mě, Pane, podle svého slibu, abych byl živ, nezklam mou naději. /Ž 119,116/. Přijmi mě, Pane, takového, jaký právě teď jsem, s tím, co dnes prožívám.

Pro lepší pochopení výběru citátů si zkusíme nejdřív projít citované texty žalmů všeobecně, můžeme při tom pozvolna odkrývat, co žalmy znamenaly pro Benedikta, jaký obraz Boha v nich nacházel a čeho asi chtěl tímto výběrem dosáhnout v rozvoji života jednotlivce i komunity.

1. Obsah žalmů

Citáty žalmů, které Benedikt uvádí v řeholi, mají mnichu pomoci nasměrovat život k Bohu a stále kráčet tímto směrem. Co tyto citáty vypovídají o Bohu? Nejčastěji to, že Bůh se dívá, rozpoznává a prověřuje lidské srdce a motivy jednání (9x), dále mluví o Bohu, který především pomáhá (5x), dál těší, odpouští, hledá, ale také pokořuje. Dvakrát zdůrazňují Boží milosrdenství, spásu a spravedlnost. Pokud jde o člověka, je v citátech nejčastěji řeč o srdci a rtech, dále o touze, myšlenkách a o vůli. Zajímavé je, že početně jsou slova o mluvení, vyznání a mlčení téměř v rovnováze. Pokud jde o ctnosti nebo postoje, vyskytují se v citátech žalmů v řeholi nejčastěji bázeň Boží, spravedlnost, pokoj, bdělost, zatímco např. ctnost „láska“ v těchto citátech chybí.

2. Jak k nám žalmy promlouvají?

V citátech žalmů je kladen důraz na uctívání a chválení Boha. Žalmy nás vybízejí, např. k důvěře, k naslouchání (žalmy 37,5; 105,1), zvou (žalm 34,15), odpovídají (žalm 14,3) a především ukazují cestu (žalm 14,2; 130,1).

3. K čemu nás žalmy mají vést, motivovat, jaké postoje v nás mají formovat?

Citované verše žalmů učí, jak se chovat před Bohem a před jeho anděly. Je-li např. v žalmu řeč o Boží přítomnosti, pak by  nás měla slova vést k postoji úcty, bázně před Bohem, pokory, naslouchání, ale i důvěry a radosti. Další citáty zdůrazňují hodnotu mlčení a ryzost mluvení (žalm 34,14, 38,2 a 139,12). Všeobecně pak žalmy vybízejí k etickému jednán, tzn. činit dobro a vyhýbat se zlu. Citované texty také vybízejí k bdělosti nad svými myšlenkami– právě tím, že si je mnich vědom neustálé přítomnosti Boží.

Benediktova formace byla veskrz biblická a to se také snaží předávat svým spolubratrům. Benediktova víra v účinnost Slova Písma je viditelná ve výrazech, jakých Benedikt užívá, když mluví o Písmu. Přitom bere celé Písmo jako jeden celek, vždyť vše co je napsáno od 1. Knihy Mojžíšovy až po Knihu Zjevení sv. Jana tvoří jen jedno Slovo a tím Slovem je Ježíš Kristus. Pak už není tak důležité, kterou část Písma má Benedikt přesně na mysli, když nazývá Písmo Božím zákonem, který se má přečíst hostům k poučení /RB 53,9/ nebo lékem pro nápravu spolubratra /RB 28,3/ či skálou, na které máme stavět /RB Prolog 33/ nebo pokladem, ze kterého se můžou čerpat věci staré i nové /RB 64,9/ a především je nám Písmo průvodcem do nebeského království /RB Prolog 21/. Všechna tato označení se vztahují na každý žalm, tvoří základ pro neustálý dialog s Kristem, který je vtělené Slovo Boží. Pro setkání s tímto Slovem skrze Písmo Benedikt vyhrazuje každý den několik hodin, ať už se jedná o modlitbu společnou nebo osobní nebo duchovní četbu a rozjímání. Při každé z těchto forem setkání je důležité zapojení celého člověka, jeho duch, duše i tělo se nechávají pronikat a formovat Božím Slovem v nového člověka. O to Benediktovi jde, když v kapitole o Chování při zpěvu žalmů /RB 19/ píše, aby naše mysl byla ve shodě s naším hlasem. Benedikt nás upozorňuje, že zpíváme žalmy před anděly, a tím nás učí pokoře a bázni před všudypřítomným Bohem. Mnišský život je život před Bohem, který se na nás dívá.

Při soukromé modlitbě a četbě Písma je třeba si uvědomit, že při čtení polohlasem se odkrývá hloubka a smysl textů daleko víc než při čtení jen očima. Slova Písma tak můžou proniknout celého člověka, jeho mysl, nitro, zůstávají v paměti a nakonec vedou vůli k činu. Tímto způsobem čtený text Písma proměňuje člověka v nové stvoření, umožňuje vtělení Slova do života každého jednotlivce. Pro takovou četbu Písma vyhrazuje Benedikt zvláštní čas, součástí této četby ja pak meditatio, neustálé opakování, až se daný text vštípí do paměti a stane se neustálou modlitbou, zde jde především o verše žalmů. V praxi to vypadalo tak, že si mniši určité verše opakovali nejen v duchu, ale vyslovovali je polohlasem, což vedlo k větší soustředěnosti mysli na osobní modlitbu.

  

Žalmy v liturgii hodin

Celkem 11 kapitol své řehole věnuje Benedikt rozložení žalmů na denní a noční hodiny, na jednotlivé dny týdne. Mění tak dřívější zvyk mnichů modlit se 150 žalmů denně. V jeho společenství se bratři pomodlili celý žaltář za týden. Ovšem, některé žalmy Benedikt považuje za tak důležité, že je zařazuje do žaltáře každý den. Jedná se o žalmy, které zvlášť připomínají Boží činy a oslavují jeho velikost, např. žalmy 148 - 150 jsou žalmy chval a odtud pak máme latinský název Laudes.

Benedikt však nerozdělil žalmy do jednotlivých hodinek jak jdou po řadě za sebou, ale podle jejich charakteru, obsahu a významu. A tak týdenní žaltář na nedělní vigílii nezačíná žalmem 1, ale žalmem 20. Ranní chvály obsahují vždy slova o světle, které je symbolem Slunce spravedlnosti- vzkříšeného Krista. Žalmy na modlitbu během dne (tercia, nona, sexta) většinou mluví o lásce k moudrosti Božího zákona a touze řídit se jím v každé chvíli, což naplňuje člověka radostí, důvěrou, zde se jedná především o jednotlivé části nejdelšího 119 žalmu. Večerní chvály pak jsou oslavou velkého díla Božího a zjevením jeho moci, jakým bylo vyvedení Izraelitů z Egypta, ale také Kristova smrt na kříži. Žalmy kompletáře (modlitby před spaním) jsou naplněny důvěrou v Boha a prosbou o jeho ochranu během nastávající noci /žalm 4, 91 a 134/.

Když se podíváme konkrétně do řehole, zjistíme, jak Benedikt aplikuje verše žalmů v duchovním životě jednotlivce i v komunitním životě. Jistě stojí za to zamyslet se nad výběrem žalmů a citátů, které byly pro Benediktovo pojetí mnicha a společenství důležité. Hned v Prologu najdeme jeden z nejčastěji citovaných žalmů – 34. žalm, který nastiňuje duchovní profil života podle Benediktovy řehole, návod k životu v pravé moudrosti. Pravé štěstí dosáhne jen ten, kdo skrze ovládání svého jazyka usiluje o dobro a Boží pokoj. Vybrané verše odkrývají už v Prologu, o co v celé řeholi jde: Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí? Tyto otázky zní jako lákavá nabídka, která je dosažitelná právě tím, že člověk „zdržuje svůj jazyk od zlého, své rty od falešných slov, chrání se zlého a činí dobře, hledá pokoj a usiluje o něj“ /Ž 34,14n – Prolog RB 17/. Tato slova jsou skutečně cestou k zakoušení harmonie mezi lidmi a k dosažení pravého, věčného života. Hledání pokoje nebo jinými slovy hledání Krista je podle Benedikta celoživotním programem mnicha. Snad i kvůli těmto slovům je tento žalm zařazen do liturgie mše svaté o slavnosti sv. Benedikta, opata a patrona Evropy (11.7.).

O tom, jak Benedikt čerpal z bohatství žalmů ve svém životě a jak uměl jejich citáty využít k vyjádření své představy či přání svědčí mj. to, že se tyto citáty objevují v těch nejdůležitějších kapitolách řehole – nejvíce v Prologu, pak ve 2. kapitole o opatovi, ve 4. kap. o dobrých skutcích, v 5. kap. o poslušnosti, v 6. kap. o mlčení, v 7. kap. o pokoře najdeme až 20 citátů z Knihy žalmů, dále pak v kapitolách o modlitbě, v kapitole 38. o týdenní službě lektora a pak také v kapitole 53. o přijímání hostů a na závěr v kapitole o přijímání nových členů do komunity, kap.58. Benedikt v řeholi nejčastěji cituje 119. žalm, který vyjadřuje lásku k Božím přikázáním a snahu jednat podle nich, být věrný Božímu Slovu, touhu po dokonalosti s pomocí milosti Boží. Citáty tohoto žalmu najdeme rozseté po celé řeholi, jako poslední citace žalmů v řeholi vůbec je verš právě z tohoto žalmu: „Přijmi mě, Pane, podle svého slibu, abych byl živ, mou naději nezklam“ /Žalm 119,116/. Tento verš se modlí mnich hned po té, co se odevzdal navždy Bohu a byl přijat do plného klášterního společenství. Můžeme to rozumět jakoby takový souhrn všeho předešlého. Mnich prosí: „Přijmi mě, Pane, takového, jaký právě teď jsem vůči představenému, jaký jsem v prokazování poslušnosti, mlčení, pokoře, při modlitbě, ve službě bratřím... Právě tento 119. žalm je výčtem zásad, jak správně žít, v čem je podstata života, jak získat pravou moudrost. A o to Benediktovi při každé citaci žalmu jde. Vedle Knihy žalmů cituje Benedikt také Knihu přísloví a Sirachovce, všechny tři knihy dohromady tvoří ideální kombinaci, vzájemně se doplňují a ukazují směr k dosažení života v pokoji, radosti, moudrosti. Jsou také základem pro formaci v duchu  sv. Benedikta.

Jak vypadá použití žalmů a jednotlivých citátů v každodenním životě?

Na začátku první modlitby dne – vigilie stojí verš 51. žalmu: „Pane, otevři mé rty a začnu Tě chválit. “ Tento úvodní citát následuje po noci strávené v hlubokém mlčení, navíc důvodem k otevření rtů není to, že je prostě ráno a asi bude potřeba ten den něco říct, ale mnich otevírá rty a mluví proto, aby chválil Boha. Bůh tedy uschopňuje člověka k mluvení, ale i k tomu, aby chválil Boha tím vším, co během dne říká.  V dalším žalmu najdeme verš: „Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil“ /žalm 119,62/ – motivací všeho, co mnich dělá má být chvála Boží, což plně souhlasí s Benediktovou zásadou: aby byl ve všem oslavován Bůh /RB 57,9/. Zde už nejde jen o modlitbu, ale také o věci zcela běžné jako práce, služba v kuchyni či refektáři /jídelně/, kterou bratři začínají slovy žalmu 70: „Bože, shlédni a pomoz, Pane, pospěš mi pomáhat.“ Zajímavé na tom je, že bratr, který začíná týdenní službu lektora, se modlí ten sám verš žalmu jako na začátku první modlitby dne: „Pane, otevři mé rty a začnu tě chválit“ Benedikt jakoby tím stavěl do stejné pozice službu Bohu v chóru a službu čtení Písma pro komunitu bratří při jídle. Dá se říct, že i v refektáři je v určitém smyslu uskutečňována Liturgie, služba Bohu v těch nejbližších – spolubratrech.

Podobná služba – liturgie - se pak prokazuje také přicházejícím hostům, kteří mají být přijímáni jako sám Kristus – s pokorou a náležitou úctou. Benedikt do této 53. kapitoly umístil verš 48. žalmu: „Přijali jsme, Bože, tvé milosrdenství ve tvém chrámě.“ Klášter je chápán jako Dům Boží, do kterého mají přístup bohatí i chudí, všichni. Přijmout milosrdenství znamená nechat se tímto Božím milosrdenstvím proměnit tak, že budu sama milosrdná, a tak budu schopná se otevřít na potřeby přicházejících, jak říká Písmo: „Byl jsem na cestě, a ujali jste se mě.“ /Mt 25,35/

Žalmy hrají podstatnou roli i v kapitolách o ctnostech jako např. poslušnost. mlčení, především však o pokoře. Základem pokory je u Benedikta bázeň Boží, paměť na neustálou Boží přítomnost, doslova kráčení a přebývání v Boží přítomnosti, která proniká člověka skrz, jak o tom píše žalmista v 7 žalmu: „Bože, který zkoumáš srdce i ledví“ nebo ve 139 žalmu: „Poznáváš mé myšlenky již z dálky a smýšlení člověka je ti zjevné.“ Zde jde žalmista i Benedikt opravdu do nitra člověka, do hloubi duše, protože to je to správné místo pro pravou pokoru. A nejčastěji musí člověk bojovat právě o opravdovou pokoru. Je to boj nejen se svou vlastní slabostí, ale někdy i proti Zlému, který se snaží člověka svést z cesty pokory a poslušnosti. O tomto boji psali už otcové pouště sv.Antonín, sv. Atanáš, nebo sv. Basil. Evagrius z Pontu nám zanechal přímo návod jak se lze pomocí vybraných slov Písma ubránit před pokušením všeho druhu. Učení se žalmů zpaměti mělo tedy tu výhodu, že mniši si je mohli kdykoli při práci připomínat, rozjímat, chválit Boha, ale také v nich najít obranu nebo útok proti negativním myšlenkám a nezřídka přímo proti Zlému. A to je hodně důležité i pro dnešního člověka: mít po ruce vždy Boží slovo, které mi bude ochranným štítem, zdrojem odvahy nebo také dvojsečným mečem podle situace. Vhodně vybraná slova žalmů pak můžeme používat jako střelné modlitby, kdykoli je to třeba.

Ve 4. kapitole Benedikt mluví o tom, jak se bránit proti zlým myšlenkám. Říká. „Zlé myšlenky, které nám přijdou do srdce, ihned roztříštit o Krista a vyjevit duchovnímu otci.“ /RB 4, 50/. Zlé myšlenky můžou mít původ v našem nitru nebo pocházejí zvenku nebo jsou způsobeny zlým duchem. Benedikt zde užívá slov 137 žalmu, kde jsou malé děti roztříštěny o skálu. Benedikt to vykládá v tomto smyslu: Skálou je ve Starém Zákoně často nazýván Bůh, neboli Kristus. Malé děti zobrazují špatné myšlenky, které jsou ještě v zárodku, ale už si je uvědomujeme. Benedikt radí tyto „malé myšlenky ihned roztříštit o Krista jako o skálu“, přičemž důležitá jsou dvě slova: ihned a o Krista. Jakmile se začneme myšlenkami víc zabývat, komentovat je apod., dáváme jim tím ve svém  nitru prostor, hned se v nás zahnízdí a je stále těžší se jich zbavit. Kristus je vítěz nad každým zlem i nad samým Zlým, proto je nejjistější přenechat tento boj jemu, boj, který Kristus už vyhrál. O Krista – to znamená o moc jeho slova. On sám je to Slovo, takže použitím vhodného slova Bible můžu přemoci tyto myšlenky. Je však nutné mít v srdci nebo v paměti zásobu Božích slov, kterými se mi stanou jakoby ochranným štítem. Duch svatý nám už sám vnukne, které slovo je právě pro danou situaci nejúčinnější, vždyť tu jde většinou o boj ve sféře duchovní. Přitom se nemusíme omezovat jen na slova žalmů, každé slovo Písma má tuto moc.

Na závěr ještě chci dodat, že žalmy jsou písně. Nezpívá je rozum nebo rty, ale duše, ať už v radosti a štěstí nebo v bolesti, duše tíhne ke zpěvu. Řehoř Naziánský říká, že žalmy jsou melodickým lékem. Sv. Bazil Velký píše, že zpěv žalmů rozveseluje duši, plodí mír, utišuje zmatek a nepokoj myšlenek.

 

Zamyšlení                                                           Menu