sr. Anežka OSB: HLEDÁNÍ BOHA

Hledání Boha patří k podstatě benediktinského života. Stejně tak musí mít své místo v životě každého křesťana. Ve skutečnosti se hledáním Boha zabývá každý člověk, když hledá odpovědi na otázky týkající se jeho původu a smyslu života. Lidé z principu touží a hledají trvalé štěstí, pokoj, radost, ale většina z nich si neuvědomuje, že ve skutečnosti hledají Boha, který je pramenem života a všeho dobra. Konkrétně naše česká společnost je už několik generací vychovávaná tak, že zdánlivě Boha k životu a ke štěstí nepotřebuje. Jak my tedy můžeme dnes hledat Boha tam, kde ho skoro nikdo nezná, kde o něm málokdo slyšel nebo ani nechce slyšet, kde ho nikdo nepostrádá, kde není "pohřešovaný"? Hledání Boha a ateismus jsou jakoby dva protiklady, ale může se stát, že právě po vlně ateismu dojde k usilovnému hledání Boha.

V češtině je slovo "hledat" příbuzné se slovem "hledět", hledání se tak spojuje s díváním se, s vyhlížením. Ale ze zkušenosti víme, že často nějakého člověka najdeme jen díky tomu, že ho vnímáme nejdříve sluchem a pak teprve zrakem. Tím více to platí při hledání Boha, kterého očima vidět nemůžeme. Kdo při hledání nenaslouchá, může někdy hledat marně. V latině je pro slova hledat a ptát se, vyptávat se stejný výraz - quaerere. Máme však ještě další rovinu hledání - intuitivní, jde o hledání srdcem, které je nejdůležitější. Poněvadž se nedá hmatatelně prokázat, je toto hledání vnitřní jistotou i tápáním současně. Někdy nedokážeme slovy říct, co hledáme, jen z reakce srdce nebo duše poznáváme, jestli jsme našli to, po čem touží naše nitro. Někdy je třeba se opřít pouze o toto hledání srdcem, ale v každodenním životě jsou potřebné všechny tři aspekty. Tak se hledání stává nejen občasnou potřebou, ale životním postojem.
Takový postoj vyžaduje sv. Benedikt především od opata, který nese jako první zodpovědnost za to, jakým způsobem komunita hledá Boha. Opata sv. Benedikt vybízí slovy evangelia: "Hledejte nejdříve Boží království a jeho spravedlnost a vše ostatní vám bude přidáno" (Mt 6,33, RB 2, 35). Postoj hledání Boha očekává sv. Benedikt také od každého zájemce, který chce do komunity vstoupit. Ve Skutcích apoštolů čteme, že "Bůh stvořil člověka a všechno učinil proto, aby ho lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme" (srv. Sk 17, 27-28). Hledání Boha je tedy velmi úzce spojeno s podstatou naší existence. Duch Boží nás proniká až do morku kostí, v něm dýcháme, myslíme, pracujeme, odpočíváme, radujeme se... Benediktinská spiritualita úzce souvisí s Biblí, proto se nejdříve podíváme, co o hledání Boha říká Písmo svaté.

Hledání Boha v Písmu svatém

Celá Bible je ukázkou neustálého vzájemného hledání se Boha s člověkem. Bůh hledá člověka, protože ho stvořil pro společenství lásky se sebou. Toto společenství narušuje člověk prvotním hříchem, ztrácí tak možnost přebývat s Bohem tváří v tvář, začíná se ho bát a ukrývá se před ním. Bůh však nechce nechat člověka na pospas a začíná hledat Adama. Ptá se: "Kde jsi?" Touha po prvotním štěstí, po nekonečné Boží lásce, po Absolutnu je v člověku natolik zakódovaná, že ho motivuje k hledání toho, co ztratil. Někdy je to cesta přímá, jindy hodně komplikovaná. Bible staví jako první požadavek pro hledání Boha upřímné srdce. Mít upřímné srdce v biblickém pojetí znamená, že člověk bere Boha a vše, co Bůh říká, vážně, že jedná s Bohem přímočaře, že důvěřuje Božímu vedení. Tím se do hledání Boha zapojuje i duše a všechny síly člověka. Tuto vnitřní jednotu člověka ukazuje např. verš z 2. Knihy Letopisů: "Judský král Ása se se svým lidem zavázal, že se budou dotazovat na slovo Hospodina celým svým srdcem a celou svou duší." (srv. 2 Pa 15,12).
Tento příklad nám ukazuje dvě důležité věci:
1/ Ve Starém Zákoně to byli většinou vůdcové lidu jako Mojžíš nebo králové David, Šalomoun či jmenovaný Ása, kteří zastupovali lid před Bohem a v jeho jménu se ptali Boha. V tomto verši však vidíme, že se k dotazování se Boha celým srdcem zavazuje i všechen lid. To znamená v našem řeholním pojetí nejen opat, ale i každý člen společenství.

2/ Hledat Boha ve starozákonním pojetí znamená především "dotazovat se Boha na jeho slovo, na jeho vůli". A Bůh odpovídá: "Slyš..., slyš Izraeli... Podobně i první slova Benediktovy řehole zní: "Naslouchej slovům Mistra... (RB Prolog 1)

Uveďme si několik příkladů z Bible o tom, jak je propojeno vnímání Božích činů s hledáním Boha, s dotazováním se na jeho slovo v nejrůznějších životních událostech:
"Král David přikazuje, aby lid vzdával Hospodinovi chválu: Připomínejte divy, které Hospodin vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst. Dotazujte se na vůli Hospodina a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně." (1 Pa 16, 11)
Na jiném místě "David vyhledal Hospodinovu tvář, aby se zeptal, proč je v zemi už tři roky hlad" (srv. 2 Sam 21,1). Jiná Davidova zkušenost hledání Boha je také krásně zachycena v žalmech:
"Ty, Bože, neopustíš ty, kdo se dotazují po tvé vůli" (žalm 9,11)
"Budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují" (žalm 22,27)
"Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: Hledejte moji tvář. Tvou tvář hledám." (žalm 27,8)
"Dotázal jsem se a odpoveděl mi, vysvobodil mne od všeho, čeho jsem se lekal" (žalm 34,5)
"Nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina" (žalm 34,11)
"Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kdo tě hledají" (žalm 40,17)
"Bože, ty jsi můj Bůh, hledám tě za úsvitu" (žalm 63,2)
"Ať se nemusejí stydět ti, kdo svou naději složili v tebe, kdo tě hledají, Bože Izraele" (žalm 69,7)

V těchto verších jsme často slyšeli slova "hledat tvář" a o radosti těch, kteří Boha hledají, protože Bůh se odměňuje těm, kdo ho hledají. Hledat Boží tvář zní docela tajemně, vždyť Boha nikdy nikdo neviděl a Bůh neukázal svou tvář ani Mojžíšovi, který ho o to tolik prosil. Mojžíš směl vidět Boha jen "zezadu". Vidět tvář znamená znát něco víc z podstaty dané osoby. Smět vidět tvář Boží znamenalo pro Izraelity mít přízeň Boha, být u něho v milosti, v přátelském vztahu. Hledat Boží tvář znamená tedy hledat společenství s Bohem, který s lidmi uzavřel věčnou smlouvu. Být ve společenství s Bohem je pak zdrojem života a radosti. Touha po Bohu, po společenství s ním je nádherně vyjádřena v 63. žalmu: "Bože, ty jsi můj Bůh! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní, mé tělo hyne touhou po tobě... vyhlížím tě..." Tyto verše vyjadřují hledání Boha celou bytostí od samého úsvitu dne.

V Novém Zákoně se hledání zásadně mění: je to především Bůh, který hledá člověka, který se zajímá o jeho osudy a utrpení. Prvním a zásadním krokem na cestě hledání člověka je Kristovo Vtělení. Na začátku Janova evangelia se Ježíš ptá Jana a dvou dalších učedníků, co chtějí, co hledají. Jde o povolání prvních apoštolů, kteří otázkou: "Mistře, kde bydlíš?" vyhledávají společenství s Ježíšem. Jakou hodnotu má pro Boha člověk nám názorně ukazuje Ježíš v podobenství o hledání ztracené drachmy nebo ovce. Po svém zmrtvýchvstání se Ježíš zjevuje Marii Magdaleně a ptá se jí: "Proč pláceš? Koho hledáš?" Toto velmi pěkné a trochu úsměvné setkání nám ukazuje, že Ježíš po svém zmrtvýchvstání zůstává často nerozpoznaný. Marie Magdalská majíc ho za zahradníka se ho ptá, kde Pán může být. Opět se zde připomíná zásada: "budete mě hledat a naleznete mne, protože se mne budete dotazovat celým srdcem" (Jer 29,13).

Z příkladů Starého i Nového Zákona je patrné, že hledání a nacházení je oboustranný proces. Bůh hledá člověka, člověk hledá Boha. Bůh se dává člověku nalézt, ale i člověk by se měl "dát nalézt Bohu", zareagovat na jeho iniciativu hledání. Na tomto biblickém základě staví sv. Benedikt svůj mnišský život. Ve své řeholi často používá místo "Bůh" slovo Kristus. V této kristologické souvislosti zaznamenává jednu z nejdůležitějších zásad řehole: ničemu nedávat přednost před láskou ke Kristu. Jde o to, aby se Kristus skutečně stal středem mého života, zároveň se tak stává i prostředníkem, skrze něho mám přístup k Otci. Hledání Boha se tak konkretizuje na hledání Krista, který o sobě prohlásil, že je Vzkříšení a Život, Pokoj, ale také řekl, že "cokoliv jsme udělali pro jednoho z nejposlednějších bratří, udělali jsme pro něho" (Mt 25,40). A tato slova nás staví do nové situace, upozorňují nás nebo učí nás hledat a nacházet Krista v každém člověku. Hledat stopy Boží lásky například v přicházejícím hostu je krásné, ale většinou je mnohem těžší je hledat v lidech, v bližních, se kterými žiji celé dny, měsíce, léta, ať už jde o řeholní nebo jakékoliv společenství, např. rodinu. Proto sv. Benedikt v 72. kapitole řehole radí, jak se chovat, aby v lidském společenství bylo možné najít Boha i člověka.

Hledání Boha v druhých

Následující slova ukazují, že při hledání potřebuji notnou dávku horlivosti
"Jako existuje horlivost hořká a zlá, která vzdaluje od Boha a vede do pekla, tak existuje i horlivost dobrá, která vzdaluje od špatností a vede k Bohu a životu věčnému.
Mniši mají s vroucí láskou projevovat tuto druhou horlivost: V uctivosti mají předcházet jeden druhého, své tělesné a mravní nedostatky at snášejí s největší trpělivostí, překonávájí se navzájem poslušností, nikdo nemá sledovat svůj vlastní prospěch, nýbrž spíše prospěch druhého, ať si projevují čistou bratrskou lásku, s láskou setrvávají v bázni Boží a svého opata milují pokorně a upřímně. Naprosto ničemu ať nedávají přednost před Kristem. On kéž nás společně dovede do života věčného." (RB 72. kapitola O dobré horlivosti mnichů)

Při hledání pravých hodnot musí být člověk vytrvalý a nesmí se nechat odradit neúspěchem nebo případným nepochopením druhých. Každý z uvedených veršů je svým způsobem návod, jak hledat Boha ve společenství. Každý z těchto veršů je každodenní prověrkou toho, zda člověk opravdu hledá Boha nebo zda hledá ve společenství jen zdánlivou atmosféru pohody a bezpečí, případně možnost realizace vlastních plánů, schopností nebo i vlastních představ o tom, jak by komunita měla žít. Proto sv. Benedikta zajímá především, zda každý z kandidátů opravdu hledá Boha nebo jen předstírá, že Boha hledá a ve skutečnosti hledá sebe. Ryzost hledání Boha se musí časem projevit ve vztahu k sobě samému, k představenému, ke společenství a samozřejmě ve vztahu k Bohu.

Jestliže hledám opravdu Boha, pak hledám a všímám si toho, co je podstatné, co je v jádru dobré, trvalé, hodnotné. Jistě při tom narazím na spoustu lidských slabostí, které většinou zakrývají to, co je v druhém dobré a krásné, co je z Boha. Pokud se nenechám odradit a hledám vytrvale Boha v bližním, zcela jistě ho najdu a možná pomůžu i tomu druhému nalézt v sobě Boha. Často se stává, že právě díky setkání s někým odkrývám nové roviny Božího působení ve mně.
Ve své řeholi jmenuje sv. Benedikt zvláštní způsob nalézání Boha v jiných a sloužení mu v nemocných. Právě zde Benedikt cituje z Matoušova evangelia: "Byl jsem nemocen a navštívili jste mne. Cokoliv jste udělali jednomu z mých nejposlednějších bratří, mně jste učinili" (Mt 25, 36.40; RB 36, 2). Nebo nalézání Boha v chudých a poutnících, kteří přicházejí jako hosté do kláštera: "Byl jsem na cestách a ujali jste se mě" (Mt 25, 35; RB 53,1).

Hledání Boha v sobě samém

Následující příklad uvádí, jak hledání a odkrývání Boha v sobě prožíval sv. Augustin:
"Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to, co jsi stvořil. Tys byl se mnou, ale já jsem s tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu. Tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu. Tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě. Okusil jsem a nyní lačním a žízním. Ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji." (Vyznání sv. Augustina, Kniha 10, 27)

Podstatou hledání Boha je víra v Boží přítomnost, blízkost. Od chvíle křtu sv. jsme chrámem Ducha svatého, díky tomu můžeme Boha v sobě skutečně nacházet, vstoupit do společenství lásky Nejsvětější Trojice. Je to právě Duch svatý, který nás vybízí k hledání Boha. Hledat Boha v sobě samém může znamenat toužit setkat se s ním samotným nebo uvědomit si s vděčností všechno dobré a krásné, čím mě obdaroval Bůh. Nalézání Boha můžu zakoušet v bezpodmínečné lásce Boha Otce, v jeho stvořitelské moci, milosrdenství, v jeho láskyplném pohledu. Jindy hledám spíše pomoc Ježíše, který díky svému Vtělení rozumí náš lidský úděl, těžkosti, má moc nás uzdravit a chce nás uzdravit a dát nám plnost svého pokoje. Někdy se obracíme k Duchu svatému, jeho společenství můžeme zakoušet jako útěchu, radost, vnitřní svobodu, osvěžení, posílení, posvěcení. Bezprostřední kontakt s Bohem prožíváme především při mši sv.nebo na modlitbě, kdy vyslovujeme a ztotožňujeme se se slovy Písma svatého, například výše uvedených žalmů. Ale Bůh nám ne vždycky odpovídá nebo se nám dává nalézt právě na modlitbě. Často nám odpovídá skrze jiné lidi, někdy i zcela neznámé, nebo skrze události, které na první pohled nemají s naší záležitostí žádnou souvislost.

Hledání Boha se tak stává velkým tajemstvím a zároveň dobrodružstvím. Není jednoduché hledat Boha, který může být každý den vybrat jiný zpusob, jak se mi chce dát nalézt. Také čas, kdy se mi chce dát Bůh poznat, záleží na něm. Někdy se Bůh dává nalézt v celé své kráse a vznešenosti, jindy může být nalezení Boha objevením vlastní nicoty. Každá opravdová zkušenost s Bohem - ať už jde o zkušenost radostnou nebo pro moji duši zraněnou hříchem spíše bolestnou - prohlubuje touhu po novém setkání s Bohem. Nakolik si tuto touhu v sobe uvědomuji a nechávám ji působit, rozvinout, natolik se tato touha stává motivací k dalšímu hledání Boha. Čím dál víc poznávám, že bez Boha nemůžu žít. Intenzita hledání je úměrná vztahu lásky k Bohu. Když si vezmeme základní přikázání Starého Zákona a místo slova "láska" nebo-li "miluj" dosadíme slovo "hledej", zjistíme , že se jedná skoro o totéž nebo že se tyto dvě verze podmiňují: "Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci." (Deuteronomium 6,4-6).
Pozměněná verze zní: Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš hledat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou... K hledání mě motivuje touha po lásce. Zkušenost Boží lásky mě zase motivuje k novému hledání celou svou bytostí, celou svou silou, myslí přemýšlím, jakým ještě způsobem a kde bych mohla najít Boha, setkat se s ním.

Je také nutné se pozastavit nad tím, jakého Boha vlastně hledám. Hledám skutečně toho Boha, jak ho zjevuje Písmo svaté, jakého nám ho představuje Ježíš Kristus, který přišel také kvůli tomu, aby nám sdělil trochu více pravdy o Bohu jako o Otci? Pokrývá se můj obraz Boha, kterého hledám, s tím, co říká Ježíš? Možná proto nedokážu hledat a nacházet Boha, zakusit jeho společenství, protože takový bůh, jakého hledám (naštěstí) neexistuje. Další věc je, jak Boha hledám, jak se ptám, jak se snažím o něm dovědět něco víc, ať už čtením a meditací Písma sv., duchovní lieteratury nebo také církevních dokumentů. Je z mého života, z mých slov, chování patrné, že hledám Boha, že se chci líbit jen Bohu?
Hledání a nacházení Boha by mě mělo proměnit, mělo by se projevit v mém jednání vůči druhým, takže začínám postupně jednat jako Kristus, který je milosrdný, trpělivý, odpouštějící...